32. neděle v mezidobí – cyklus A

12.11.2017 11:35

32. neděle v mezidobí – cyklus A

S blížícím se koncem liturgického roku se v textech čtení otevírají otázky konce života i konce světa. Hlavní téma této neděle by se dalo shrnout do pojmu „touha“, který můžeme vztáhnout na Boha, život s ním i touhu po jeho vládě v našem životě a ve světě.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Čteme jednu z nejmladších knih Starého zákona (1. stol. př. Kr.). Kniha vznikla nejspíše mimo Izrael v diaspoře a měla sloužit jako povzbuzení pochybujících židů. Od 6. kapitoly začíná chvála na moudrost. Ta je zde tajuplně zosobněna (podobně Př 9; Sir 24), je nám darem Božím i partnerem v dialogu, je třeba ji však hledat.

Mdr 6,12-16

Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

ŽALM 63

Touha po Bohu povzbuzuje člověka, aby upnul k Pánu svoji mysl i srdce. Nevychladne ani v noci, protože Bůh stojí za toto hledání.

Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit. Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa. Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, – v nočních hodinách budu na tebe myslet. – Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám.

2. ČTENÍ

Čteme z nejstaršího novozákonního textu druhou část. Svatý Pavel napomínal k věrnosti a nyní odpovídá na otázku zřejmě položenou adresáty listu na posmrtný život. Jde tak o doklad nejstarší vrstvy víry křesťanů v posmrtný život.

1 Sol 4,13-18

Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.

EVANGELIUM

V kapitolách 24.–25. Matoušova evangelia Ježíš mluví k učedníkům o konci světa (eschatologické otázky). Jde de facto o poslední Ježíšova slova k učedníkům na veřejnosti. Čteme první ze tří velkých podobenství o příchodu Pána na konci věků. Připomeňme, že ženich jde nejprve do domu nevěsty a „vyjednává“ podmínky svatby s otcem nevěsty. I když mohlo jít o slavnostní formalitu, mohla trvat dlouho. Družičky čekají u domu ženicha.

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‘Ženich je tady! Jděte mu naproti!’ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‘Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.’ Ale prozíravé odpověděly: ‘Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.’ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ On však odpověděl: ‘Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.’ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Děkujeme ti, Bože, za tento svátostný pokrm a prosíme tě: dej, ať nás tvůj svatý Duch neustále obnovuje svou silou působící ve svátostech, abychom ti zůstali upřímně oddáni. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Možná se dá vybavit ve fantazii scéna, v níž my sami stojíme na konci věků a díváme se retrospektivně na dějiny. Mnohá námaha se bude jevit jako zbytečná, jiné situace jako promarněné. Ale klíčové je sledovat, čím kdo naplnil svůj život a pro co žil. Scéna z evangelia však zachycuje jiný okamžik, chvíli, kdy do lidského života vstoupí nečekaná událost, možná konec, možná změna. Teprve tam se projeví, kdo byl připraven jednat. Nejde o množství zásob, ale o touhu, která motivuje jednání. Ten, kdo naplnil srdce touhou po ženichovi, i kdyby usnul, nebude překvapen jeho příchodem, ale stane se mu radostí. Jeho cesta nebude v perspektivě věčnosti jen směšným kličkováním, aby se splnily nároky okolí či aby se dotyčný pouze vyhnul problémům.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 13.11. Památka sv. Anežky České

Mdr 1,1-7

Milujte spravedlnost, vládcové země, správně smýšlejte o Pánu a hledejte ho upřímným srdcem. Těm, kdo ho nepokoušejí, dává se nalézt, zjevuje se těm, kdo v něho věří. Zvrácené myšlenky však od Boha oddělují, všemohoucnost se neprojevuje na výzvy pošetilců. Do zlovolné duše nevchází moudrost, nesídlí v těle oddaném hříchu. Svatý duch kázně utíká před lstí, uniká nerozvážným myšlenkám, odchází, když se blíží nepravost. Vždyť moudrost je duch, který miluje lidi, ale nenechá bez trestu tupitele, který se provinil slovy, protože Bůh je svědkem jeho ledví, pravdivým pozorovatelem jeho srdce a posluchačem jeho řečí. Duch Páně naplňuje svět a ten, který vše obsahuje, ví o všem, co se mluví.

Lk 17,1-6

Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, od koho pocházejí! Bylo by pro něho lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných. Dejte si pozor! Když tvůj bratr zhřeší, domluv mu, a bude-li toho litovat, odpusť mu! A když se proti tobě prohřeší sedmkrát za den a sedmkrát se na tebe obrátí a řekne: `Je mi to líto', odpusť mu!“ Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.“

Komentář: Mdr 1,1-7
Slova, kterými se naše Anežka řídila. Jakoby nám je psala ona sama ze 13. století. Berme je jako vzkaz…

ÚTERÝ 14.11.

Mdr 2,23 – 3,9

Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jako obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci. Duše spravedlivých však jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštěstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají. I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. V čase, kdy budou odměněni, zazáří, jako jiskry proběhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem. Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce, protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.

Lk 17,7-10

Pán řekl: „Když někdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: `Hned pojď a sedni si ke stolu'? Spíše mu přece řekne: `Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' Děkuje snad tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.'"

Komentář: Lk 17,7-10
Nejvyšší vyznamenání a výsada, že vůbec mohu sloužit Všemohoucímu, který by se docela dobře „beze mě obešel“. Postoj, kdy očekávám odměnu od Boha za dobré jednání, je zřejmě nesprávný.

STŘEDA 15.11.

Mdr 6,1-11

Slyšte, králové, a buďte rozumní, poučte se, vládcové dalekých krajin! Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu, kteří se pyšníte množstvím národů! Od Pána jste dostali moc, od Nejvyššího vládu. On bude zkoumat vaše skutky a zkoušet vaše úmysly, protože jste nevládli správně, nezachovávali jste zákon, nechovali jste se podle Boží vůle, ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti. (Pán) na vás přijde strašně a rychle, poněvadž držitele moci stihne neúprosný soud. Malému se totiž odpustí z milosrdenství, s velkou přísností však budou trestáni mocní. Svrchovaný vládce se nikoho nebojí, neohlíží se na moc, protože on stvořil malého i velkého, o všechny se stará stejně, ale mocné očekává přísná zkouška. Vládcové, k vám se tedy obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás.

Lk 17,11-19

Když na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí a přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“

Komentář: Lk 17,11-19
Chci být jako ten desátý, který se vrátil, aby poděkoval! Moje modlitby by měly být víc děkovné, než prosebné.

ČTVRTEK 16.11.

Mdr 7,22 – 8,1

V moudrosti je duch myslící, svatý, jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný, hbitý, pronikající, neposkvrněný, jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý, nezkrotitelný, blahodárný, nakloněný lidem, stálý, neklamný, bezstarostný, všemohoucí, nade vším bdící, pronikající všechny duchy myslící, čisté a nejjemnější. Neboť moudrost je pohyblivější než každý pohyb, svou čistotou všechno proniká a prostupuje. Ona je výdech Boží moci, čirý výron slávy Všemohoucího, protože nic poskvrněného se do ní nedostane, neboť je odlesk věčného světla, neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti a obraz jeho dobroty. Ačkoli je jedna, všechno může, i když v sobě zůstává, všechno obnovuje, v průběhu věků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky. Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí. Ona je totiž krásnější než slunce a nad všechna seskupení hvězd, srovnána se světlem vítězí nad ním, neboť po světle následuje noc, ale zlo nic nezmůže proti moudrosti, která se mocně rozpíná od jednoho konce světa k druhému a všemu vládne s dokonalostí.

Lk 17,20-25

Když se farizeové zeptali Ježíše, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, že by se to dalo pozorovat. Ani se nedá říci: `Hle, tady je!' nebo `tam je!' Neboť Boží království je mezi vámi.“ Učedníkům pak řekl: „Přijdou dny, kdy byste rádi viděli aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte ho. Budou vám říkat: `Hle, tady je!', `hle, tam!' Neodcházejte a neběhejte za nimi! Neboť jako blesk, když vyšlehne, zazáří od jednoho konce nebe až k druhému, tak to bude i se Synem člověka v jeho den. Napřed však musí mnoho vytrpět a od tohoto pokolení být zavržen.“

Komentář: Lk 17,20-25
Je-li Boží království už mezi námi, jak říká náš Pán, měl bych se víc snažit, abych byl jeho „ukázněným občanem“…

PÁTEK 17.11.

Mdr 13,1-9

Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří neměli znalost Boha a z toho, co viděli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je, ani při pohledu na díla nepoznali umělce, ale pokládali oheň nebo vítr nebo hbitý vzduch nebo okruh hvězd nebo mohutnou vodu nebo nebeská světla za bohy, vládce světa. Jestliže uchváceni jejich krásou je považovali za bohy, měli poznat, oč je krásnější jejich Pán, vždyť je stvořil sám původce krásy. Jestliže žasli nad jejich silou a působením, měli z toho pochopit, oč je silnější jejich tvůrce. Neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele. Avšak ti zasluhují jen malou výtku, vždyť snad jenom bloudí, když hledají Boha v touze ho najít. Vždyť se obírají jeho činy a snaží se je proniknout, ale dávají se strhnout zdáním, protože už to, co vidí, je krásné. Avšak ani ti nejsou bez omluvy. Přece když mohli tolik poznat, že dovedli prozkoumat svět, jak to, že přitom tím spíše nenašli jeho Pána?

Lk 17,26-37

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako bylo v době Noemově, tak tomu bude v době Syna člověka: jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy a přišla potopa a zahubila všechny. Podobně se stalo v době Lotově: jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli; ale ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, z nebe spadl oheň a síra a zahubilo to všechny. Právě tak to bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v ten den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal, a stejně tak, kdo bude na poli, ať se nevrací nazpět! Pamatujte na Lotovu ženu! Kdo si bude hledět život zachránit, ztratí ho, a kdo by ho ztratil, zachová ho. Říkám vám: Té noci budou dva na jednom lůžku: jeden bude vzat, druhý ponechán. Dvě ženy budou spolu mlít obilí: jedna bude vzata, druhá ponechána.“ Zeptali se ho: „Kde, Pane?“ Odpověděl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“

Komentář: Lk 17,26-37
Nejsem snad příliš ve světě zabydlený? Pozor, aby mi rychlý příchod Pána – na který se těší ti, kdo žijí vnitřním životem – vlastně nepřekážel!

SOBOTA 18.11. Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

Sk 28,11-16.30-31

Ale důstojník věřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla plout odtud dále, dostat se – bude-li to možné – do Foiniku a tam zůstat přes zimu. Je to přístav na Krétě, otevřený k jihozápadu a severozápadu. Když začal vát slabý jižní vítr, domnívali se, že mohou provést svůj záměr. Zvedli kotvu a pluli těsně podél Kréty. Ale zanedlouho se přihnal z Kréty bouřlivý vítr od severovýchodu a opřel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet. Když jsme se dostali do závětří ostrůvku, který se jmenoval Kauda, museli jsme vynaložit veliké úsilí, abychom vytáhli záchranný člun na palubu. Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný člun na hladinu pod záminkou, že chtějí spustit kotvy také z přídi, řekl Pavel důstojníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy naději na záchranu.“

Mt 14,22-33

Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám.

Komentář: Mt 14,22-33
Ochota k následování. Potom ale zachvácení strachem a nedostatkem víry. A nakonec: Ježíšova záchrana před vlnami a zklidnění vichru. Dodnes v církvi stejné pořadí!

www.vira.cz/Nedelni-liturgie/32-nedele-v-mezidobi-cyklus-A-1.html